Susan Schramm: Srdečně tě vítám, Renato! A děkuji, že sis udělala čas, abys s námi pohovořila o hotelu The Cloud One Prague, zejména o tvém umění. Tvé umění tvoří velkou část dojmu, který hotel zanechává. Jaký je to pocit, když něco takového vytvoříš a poprvé to uvidíš?

Renata: Je to naprosto ohromující. Sice jsem si to vyzkoušela v mém ateliéru v Berlíně jako zkušební model, ale když jsem to pak poprvé viděla v plné velikosti, měla jsem slzy na krajíčku. Vidět hotové dílo po tolika měsících a tolika hodinách práce je opravdu ohromující.

Susan: Co ti běželo hlavou, když tě požádali, abys navrhla umělecké dílo pro hotel?

Renata: Páni! To bylo úplně první, co mě napadlo. Především se mi líbilo, že tím podporujete umění. Tedy skutečné umění a jeho umělce – na rozdíl od masové produkce, která se jinak věší jen jako „ozdoba“. Druhým bodem bylo téma Prahy, které mě osobně oslovilo. Je to pro mě jakýsi návrat ke kořenům a ta kombinace prostě seděla.

Susan: Pocházíš původně z Prahy?

Renata: Narodila jsem se nedaleko odtud, v Zábřehu. Tehdy ale ještě vládl komunismus a moje sestra – je o 20 let starší než já – sama uprchla k příbuzným do Německa. Dlouho jsme se neviděli a teprve o několik let později jsme – moje matka, otec, bratr a já – také odjeli do Německa. Od té doby jsem žila v Londýně, teď v Berlíně, a proto pro mě Praha znamenala jakýsi návrat do staré vlasti.

Susan: Praha je v mnoha ohledech velmi emotivní město – především samozřejmě díky své historii, s níž se tu setkáváš na každém rohu. Ale pro tebe má samozřejmě ještě zvláštní význam. Máš nějaký tip, co by se mělo vidět nebo zažít?

Renata: Jsou tu ty úplně klasické atrakce, například samozřejmě výstup na Hrad. A ráno ve 4 nebo 5 hodin se projít po Karlově mostě, protože tehdy je většinou úplně prázdný a ta atmosféra v létě, když právě vychází slunce, je úžasná. Pokud se člověk dokáže tak brzy vzbudit! Jinak bych každému doporučila nasednout do tramvaje a prostě se nechat unášet tam, kam tě zaveze. To teď udělali naši přátelé a byli úplně ohromeni, jak rychle se Praha vlastně mění. Protože každý sice zná centrum, ale nikdo se nevydá dál. Tak nasedněte a uvidíte, kam vás tramvaj zavede!