LET'S MEET

Susan: Vítej, Renato! Děkujeme, že sis udělala čas, abys s námi pohovořila o hotelu The Cloud One Prague, zejména o svém umění. Tvé umění tvoří velkou část dojmu, který hotel vyvolává. Jaký je to pocit, když něco takového vytvoříš a pak to poprvé uvidíš?

Renata: Úplně ohromující. Sice jsem to otestovala ve svém ateliéru v Berlíně jako zkušební model, ale když jsem to poprvé viděla v plné velikosti, měla jsem slzy na krajíčku. Po tolika měsících a tak dlouhé práci je pohled na hotové dílo opravdu ohromující.

Susan: Co sis pomyslela, když tě požádali, abys navrhla umělecká díla pro hotel?

Renata: Páni! To bylo první, co mě napadlo. Především se mi líbilo, že tím podporujete umění. Skutečné umění a jeho umělce – na rozdíl od masové produkce, která se jinak věší na „ozdobu“. Druhým bodem, který mě osobně oslovil, bylo téma Prahy. Je to pro mě jakýsi „návrat ke kořenům“ a ta kombinace mi prostě sedla.

Susan: Pocházíš z Prahy?

Renata: Narodila jsem se nedaleko odtud, v Zábřehu. V té době ale ještě vládl komunismus a moje sestra – je o 20 let starší než já – sama uprchla k příbuzným do Německa. Dlouho jsme se neviděly a až o několik let později jsme se – moje matka, otec, bratr a já – také přestěhovali do Německa. Od té doby jsem žila v Londýně, teď v Berlíně, a proto pro mě Praha byla jakousi návratem do staré vlasti.

Susan: Praha je v mnoha ohledech velmi emotivní město – především samozřejmě díky své historii, se kterou se zde setkáváte na každém rohu. Ale pro tebe má samozřejmě ještě zvláštní význam. Máš nějaký tip, co by se mělo vidět nebo zažít?

Renata: Jsou tu klasické body, například samozřejmě výstup na hrad. A ráno v 4 nebo 5 hodin projít se po Karlově mostě, protože tehdy je většinou úplně prázdný a ta atmosféra v letním čase, když právě vychází slunce, je úžasná. Pokud se ti podaří vstát tak brzy! Jinak bych každému doporučila, aby si sedl do tramvaje a prostě se nechal unášet. To teď udělali naši přátelé a byli velmi překvapeni, jak rychle se Praha vlastně mění. Protože každý zná centrum města, ale nikdo nechodí dál. Tak si sedni a podívej se, kam tě tramvaj doveze!

Susan: Ano, i mimo Staré Město je toho hodně k objevování. Praha jako město má stejně hodně co nabídnout: kulinářsky, umělecky, historicky. Na každém rohu je tu něco k vidění. 
Zpátky k tvému umění: Jak se k tomu stavíš, když se tě někdo zeptá: „Máš chuť vytvořit umění pro náš hotel?“

Renata: Nejprve mě kontaktoval váš designový tým. Znáte moje umění díky svému průzkumu... A pak už to šlo ráz na ráz s návrhy, jakým směrem by se to mohlo ubírat. Jak lze vyzdobit recepci, jaké umění lze umístit do pokojů? Na nápadech a návrzích se vždy trochu spolupracuje. A pak je samozřejmě na umělci nebo umělkyni, aby odvedli kreativní práci.

Susan: Co tě tedy inspiruje? Procházíš se městem a přemýšlíš, co je pro Prahu typické, nebo odkud čerpáš inspiraci, své nápady?

Renata: Pracuji s kolážemi, to znamená, že už léta sbírám obrázky, fotografie, kresby a tisky, které sama vytvářím. Ručně tištěné, sítotisk, leptané... Mezitím se mi nashromáždila obrovská sbírka. Ty pak vždy různě používám ve svých kolážích a inspirace přichází podle tématu. Pro téma Praha jako město jsem se sem vrátila, fotila, kreslila, procházela se městem a také prohledávala staré rodinné fotografie, zda nenajdu nějaké staré motivy. A ty jsem pak také použila. Tak vlastně začíná celý proces. A pak se kousek po kousku skládá obrovská koláž – kterou teď můžete vidět v hotelu.

Susan: A je opravdu působivá. Vtáhne vás do města, což je vždy záměrem našich hotelů. Robert, ředitel hotelu, to krásně popsal: Tvé umění vytváří jakoby most do města – který máme odtud z terasy na střeše přímo před očima, zejména pražské věže!

Renata: Tady nahoře je to opravdu úžasné! Mohu jen doporučit, abyste si tady nahoře dopřáli sklenku vína a vychutnali si výhled na Prahu – a samozřejmě i umění. (směje se)

Susan: No, tak na to si připijme!